Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Dívčí vokální skupina z dob swingové éry Allanovy sestry byla inispirována americkými Andrews Sisters a působila v letech 1940 – 1955. Vznikla na přelomu let 1939 a 1940 z členek Kühnova sboru ve složení: Jiřina Salačová, Máša Horová a Radka Hlavsová. První název tohoto pěveckého tria zněl Máňa, Minka a Marta a na repertoáru tehdy měly písně spíše klasického předswingového typu; vzorem jim bylo tehdy populární Bajo-trio. Začátkem roku 1940 natočily své první snímky  pro gramodesky pod názvem Tři pražská děvčátka, na kterých zpívaly písně Karla Hašlera a to jak sólově ve skladbě V zahradě pod Strahovem, a doprovázely zpěváka Josefa M. Kamenického ve snímku Píseň o ztraceném věnečku.


V lednu roku 1940 pak natočily svůj první snímek za doprovodu orchestru Karla Vlacha Koncert nemluvňat (společně s Arnoštem Kavkou), tentokrát už pod jménem Allanovy sestry. Název si zvolily podle občanského jména skladatele Alfonse Jindry (ALfons LANger = Allan), který tuto píseň složil. Allanovy sestry potom v dubnu 1940 absolvovaly turné s orchestrem R. A. Dvorského ve složení: Jiřina Salačová, Máša Horová, Věra Kočvarová a v této sestavě působilo až do roku 1945. Od května 1940 už natrvalo spolupracovaly s Karlem Vlachem a orientovaly se na modernější swingový pěvecký projev. Doprovázely často zpěváka Arnošta Kavku v písních Hm, hm; Doktor Swing; Škola lásky; nebo To si pamatuj. Při nahrávání gramofonových desek ve studiu spolupracovaly v té době s orchestrem R. A. Dvorského; se zpěváky Oldřichem Kovářem (Když valčík býval králem; Pro dívčí úsměv) nebo R. A. Dvorským (Hádej, hádej; Budeš mou), se kterým natočily i několik snímků v němčině, byly mezi nimi i německé verze tehdejších českých hitů jako Hm, hm, nebo Hádej, hádej.


Vedoucí Allanových sester Jiřina Salačová se začala od roku 1941 čím dál více prosazovat i sólová zpěvačka a brzy dosáhla nebývalé popularity. V té době začalo trio natáčet i své sólové skladby, vesměs opět za doprovodu Vlachova orchestru: My tři, Měsíc za mřížemi, Mezi pěti linkami nebo Čaroděj. V roce 1941 si Allanovy sestry zahrály i ve filmu, ve filmu Za tichých nocí  si v závěrečné scéně zazpívaly stejnojmennou píseň společně s R. A. Dvorským. V letech 1942 – 1943 soubor natočil několik snímků pod názvem Allan kvartet (čtvrtým členem se pro účely nahrávání stal kapelník Karel Vlach), jednou z nejpopulárnějších skladeb se v jejich podání stala skladba Poznáte lehce náš rytmus. Allanovy sestry se také v letech 1943 – 1944 podílely na natáčení některých zpěvních partů do hudebních synchronů k německým filmům: Herr Sanders lebt gefährlich, Dir Zuliebe, Liebe nach Noten a Ich hab von dir geträumt. Krom vystupování s Vlachovým orchestrem v kavárně Lloyd i na zájezdech, nahrávání pro gramofonové desky a rozhlas, pokračovala v těchto letech i další příležitostná spolupráce při nahrávání s R. A. Dvorským a jeho orchestrem. Ještě před koncem války natočily další úspěšné písně: Divoký vítr, Ukolébavka, Tři minuty hudby.


Po skončení války se Allanovy sestry rozšířily na kvartet a vystupovaly s „omlazeným“ Vlachovým orchestrem v obsazení: Jiřina Salačová, Máša Horová, Věra Kočvarová, Božena Portová. V gramofonovém nebo rozhlasovém studiu nahrávaly jak sólově, tak doprovázely svými hlasy Václava Irmanova, rovněž za doprovodu Vlachova orchestru. Když v polovině roku 1946 musela Božena Portová načas z důvodu nemoci skupinu opustit, nastoupila na její místo Věra Holotíková. V roce 1947 zase odešla z rodinných důvodů Jiřina Salačová a soubor pak vystupoval v obsazení: Věra Kočvarová, Máša Horová, Věra Holotíková a Blažena Lázničková.


V té době natočily písně Za modrým obzorem, Krátce po půlnoci. Po příchodu Rudolfa Cortése na místo stálého zpěváka do Vlachova orchestru v roce 1948 začaly doprovázet i jeho, zvláště populárními se staly v jejich podání koncem čtyřicátých let skladby Písnička o Číňánkovi či Starý mlýn.

Po návratu Boženy Portové a odchodu Věry Holotíkové vystupovaly Allanovy sestry ve složení Věra Kočvarová, Máša Horová, Božena Portová-Klocová, Blažena Lázničková a tato sestava pak vydržela beze změn až do roku 1955.


V roce 1948 vystupovaly Allanovy sestry v rolích „zpívajících družstevnic“ v muzikálu Divotvorný hrnec v Divadle V a W, a od podzimu 1948 až do jara 1953 se stejně jako orchestr Karla Vlacha staly členkami hudebního divadla v Karlíně, účinkovaly v hudebních komediích Plukovník chce spát, Marné chytračení, Lumpacivagabundus, Fidlovačka, Tři mušketýři a to jako zpěvačky ve sborech, tak i příležitostně jako herečky v malých rolích.

Jedním z největších jejich úspěšných nahrávek na gramofonových deskách se stala v roce 1953 píseň Čert ví proč, kterou nazpívaly společně s Rudolfem Cortésem, sólově pak nahrály o rok později skladby Bumbrlíček, Ty chceš každého mít ráda, a jejich největším hitem v době, kdy končily svoji kariéru, se stala skladba Buď sbohem (v originále Vaya Con Dios od americké pěvecké dvojice Les Paul a Mary Ford). Koncem roku 1955 se Allanovy sestry rozpadly, bylo to zapříčiněno jednak tím, že pro ně nebyl dostatek vhodného repertoáru a také tím, že do módy přišly jiné typy vokálních skupin, s kombinovanými mužskými a ženskými hlasy.


V roce 1956 dvě členky Allanových sester – Věra Kočvarová a Blažena Lázničková přešly do nově vzniknuvšího souboru Vokální kvintet, který založil a vedl Lubomír Pánek, a kromě nich v něm zpívali také Ladislav Kulas a Karel Hála. Tento kvintet ale neměl dlouhého trvání a v roce 1958 se rozpadl. V šedesátých letech Jiřina Salačová a Božena Portová-Klocová po nějaký čas zpívaly i ve Sboru Lubomíra Pánka, který svými hlasy doprovázel nejednu pěveckou hvězdu šedesátých let, ale to již je je jiná historie…


Naposled se Allanovy sestry jako sešly v roce 1967 při natáčení komedie Zdeňka Podskalského Ta naše písnička česká.

TOPlist